Drobečková navigace

Úvod > Obec Křenovice > Osobnosti

Osobnosti

Ze známých křenovických rodáků lze uvést bratrského biskupa Br. Eliáše, vyhnaného králem Matyášem spolu s dalšími z Moravy do Moldavska, odkud se později vrátil zpět. Zemřel roku 1503 v Prostějově.

Jan Rozkošný

V Křenovicích se 19. října 1855 narodil Jan Rozkošný, dlouholetý říJan Rozkošnýšský a zemský
poslanec, prezident českého odboru zemědělské rady moravské. Odborné vzdělání získal v rolnické škole v Přerově. Již roku 1886 byl zvolen za Přerovsko-Kojetínsko do zemského sněmu, roku 1887 do říšské rady a roku 1920 do Národního shromáždění. Dne 6. března 1926 byl promován na České technice v Brně na doktora.    

 

 

Antonín Telička

Antonín TeličkaAntonín Telička,archeolog a učitel se narodil 29.4.1866 v Němčicích na Hané, zemřel  5.1.1925 v Přerově. Externista na učitelském ústavu v Brně (1884), prozatímní učitel v Křenovicích (od roku 1885),správce školy v Citově (od roku 1889) a Tištíně, od roku 1922 ředitel Palackého obecné školy chlapecké v Přerově.
Prováděl archeologické průzkumy v Křenovicích, Kojetíně, Tovačově, Citově a Charvátech, Mořicích, Němčicích, Moštěnicích. Položil základ k "Teličkovu archeologickému muzeu" v Přerově (otevřeno v roce 1922); od roku 1924 zkoumal v Předmostí pro Moravské zemské muzeum.
Archeologické vykopávky Antonína Teličky z obce Křenovice a jiných lokalit jsou vystaveny v Muzeu Komenského v Přerově.
Pohřben je na hřbitově v Přerově, je uveden na vstupním panelu mezi významnými osobnostmi.
Manželka: Marie Teličková roz. Kniesová, nar. 1865 v Tasově, operní pěvkyně; její sourozenci: Jan Bohumil Knies *26.11.1860 – 5.3.1937, učitel, badatel pleistocenní archeologie (pseudonym Jan Tasovský), Emerich Knies;Rod Teličků pochází z Křenovic, prapraděda Antonína Kašpar Telička se narodil v Křenovicích č.48 a přiženil se do Němčic k Anně roz. Kyselákové.

František Malčík

František MalčíkFrantišek Malčík, aktivní člen Sokola v Roudnici nad Labem, umučen v koncentračním táboře. Narodil se 11.2.1907 v Křenovicích č. 62. Rodiče postavili dům č. 145, kam se rodina přestěhovala. František později  bydlel v Terezíně. V Roudnici nad Labem, kde žil jeho bratr Josef, byl  náčelníkem Sokola.  František byl za neznámých okolností eskortován do koncentračního tábora Gross Rossen, který byl původně pobočkou tábora Sachsenhausen. Zde byl František Malčík umučen 23.8.1942. Pamětní deska, věnována Sokolem a občany, je umístěna na domě č.145. Jeho otec  František padl v 1. světové válce v roce 1915 na ruské frontě.

 

 

Bohumír Hrušák

Bohumír HrušákBohumír Hrušák, voják, zastřelen s rodinou nacisty, brigádní generál  in memoriam.
Narodil se 5. 1. 1893 v Křenovicích č. 14 jako poslední z pěti bratrů rodičům Janu Hrušákovi a Anně, roz. Vanské ze Stříbrnic č. 22. Roku 1914 Bohumír nastoupil službu u 4. pluku tyrolských císařských myslivců a roku 1915 zběhl za bojů na Monte de Sei  Buzi v Itálii jako praporčík. Roku 1917 se přihlásil do čs. Italské legie jako podporučík a byl zařazen k čs. pěšímu pluku jako velitel čety u 5. polní roty. Koncem května byl jmenován velitelem 2. polní roty, se kterou se zúčastnil bojů na Doss´Alto. Od této roty odešel do Modeny jako instruktor českých poddůstojníků. Roku 1918 byl jmenován poručíkem italských legií a po zkoušce u armádního italského velitelství jmenován kapitánem a ustanoven velitelem 3. polní roty 33. pěšího pluku. Koncem roku 1918 se vrátil jako kapitán a velitel 3. pěší roty a zúčastnil se operací na Slovensku a následně na severních českých hranicích. Později se stal profesorem hranické vojenské akademie, kde později studoval jeho budoucí zeť Ludvík Ondrůj, pozdější generálmajor a náčelník chemického vojska. In memoriam byl Bohumír Hrušák povýšen v roce 1947 na plukovníka pěchoty a následně na brigádního generála.
Bohumír bydlel v roce 1942 se svou manželkou Amálií, roz. Hlavinkovou z Měrovic a dcerami Miladou a Květou ve Valašském Meziříčí.  Milada měla známost s Ivanem Kolaříkem z Valašského Meziříčí, který prošel mj. paravýcvikem v Anglii. Stal se členem výsadku Out Distance z Anglie.
Výsadek se uskutečnil v Ořechově u Telče v noci z 27. na 28. březen 1942 a měl za úkol předat na příslušná místa spec. naváděcí přístroj.
Při seskoku Ivan Kolařík ztratil doklady, které již nenalezl. Doklady pak našly osoby, které je předaly dál, až přišly do rukou Gestapa. Ivan se dostal do Val. Meziříčí, o všem rodinu Kolaříkovu i Hrušákovu informoval. Dostal od nich ještě potravinové lístky. Gestapo obě rodiny vypátralo mj. díky v dokladech nalezené fotografii Milady Hrušákové, družky Ivana Kolaříka. Milada Hrušáková byla zatčena a s ní postupně její rodiče a příslušníci rodiny Kolaříkovy.
Zatčené tvrdě vyslýchalo oddělení III. Gestapa. Po atentátu na Heidricha 27. 5. 1942 bylo vyhlášeno stanné právo.   Zatčení  členové rodiny Hrušákovy a Kolaříkovy byli odsouzeni tzv. stanným soudem a v brněnských Kounicových kolejích dne 30.5. 1942 gestapem zastřeleni. Na živu zůstala jen druhá dcera rodičů Bohumíra Hrušáka a Amálie, roz. Hlavinkové z Měrovic, čtrnáctiletá Květa. Pamětní deska, věnovaná památce Bohumíra  Hrušáka a jeho rodiny, je umístěna před domem č. 14 (původně byla na fasádě).  Věnoval ji Sokol a místní občané v roce 1946.